Max Picard Hitler v nás
V tomto světě nesouvislosti se už dávno před Hitlerem stalo ,že nicota či průměrnost byla vyzdvižena k absolutnu a že se potom o zabsolutněném nic mluvilo, psalo nebo uveřejňovaly jeho fotografie, jako kdyby bylo těžištěm národa, kolem něhož se má všechno seskupovat. Jednou to byla filmová hvězda, jindy vynálezce nějakého větrem poháněného motoru, prezident akademie nebo stratosférický letec či autor nějakého uměle nafouknutého bestselleru – nejinak než později Adolf Hitler. Nepatrné a nicotné se tedy vždycky prohlašovalo za velké a rozhodující, avšak dříve, ve světě kontinuity,se vždycky za tím nepatrným a nicotným dalo vidět něco velkého a významného, dosud to existovalo, jen to bylo pozakryto – jenomže v Hitlerově době a dlouho před ní už nebylo vidět nic než nicotné, a především: stálo tu na prvním místě, vedle něj už nebylo nic než prázdnota, z níž všechno vskutku velké a významné bylo vyhnáno.
Hitler nepotřeboval ničeho dobývat – struktura diskontinuity, všeobecná nesouvislost pro něho vše už dobyla.To působí, že se takový diktátor snaží vynahradit si ,,boj’’, jehož k získání moci vůbec nebylo zapotřebí: teď když už moc má, usiluje obklopit se všemi jejími křiklavými znaky a násilím a vraždami si dokázat, že se stal diktátorem vlastní akcí a nikoli náhodnou konstelací změti.
Takhle vypadá nacismus,takový je, když se na něj pouze hledí, když se zapomene,co oněm bylo řečeno a napsáno: z propasti obrovitého nic cosi řve, ozývá se křik, a není jasné,je-li to křik utlačujících, nebo utlačovaných, zvedají se ruce, a není jasné, jde-li o ruce vrahů, nebo k obraně pozvednuté ruce ubíjených, katů, či jejich obětí – pak je chvíli ticho,ale není jisté,odkud pochází, stejně jako před tím nebylo jisté, odkud pocházejí výkřiky. To řve samo nic a zněj vychází i to ticho, když spolkne vlastní řev. Pak se vyvalí řev z té nicoty, pouhý řev: to samo doširoka zející nic se veřvává do všeho, nač narazí, například do rodiny, řevem povelu, který roztrhne od sebe muže, ženu a děti, anebo vpadne do celého národa, který roztrhne vedví.
Tak se umí rozeřvat pouze nic, které samo ví, že tu vlastně není, a řevem chce dokázat sobě a jiným svou existenci.To je fenomenologický aspekt nacismu, takhle nevypadá ani politický, ani sociologický nebo psychologický jev. takovou tvářnost má pouze jev démonický.Nacismus dovršil pouze stav vnitřně nesouvislého člověka. není zapotřebí mnoho, aby se dospělo od života z okamžiku na okamžik k životu v nicotě, a život v nicotě je křik v nicotě.
Nacista nežije z trvání a klidu, nýbrž z okamžiku a pohybu. nejstrašnější však není jeho neklid, jeho dynamismus, nýbrž jeho klid, jeho nehybnost. Když je nacista dynamický, musí přece dělat i pohyby, které jsou i také jiným lidem na světě běžné, musí pohybovat nohama a rukama a rovněž svaly v obličeji ne o mnoho než kdokoli jiný, i když těchto pohybů zneužívá ke zlým činnostem. Ale v klidu, v nehybnosti patří pouze sám sobě, výhradně a jen své děsivosti. Nic nemůže vzbudit větší děs než nacista v klidu, který klidně sedí a nic nedělá. Neděsíme se proto, že bychom domnívali, že jde o pouhou přestávku v dynamismu, v níž nacista uvažuje o něčem ještě hroznějším, než co až dosud udělal. Nemyslíme na to, co se stane, nemyslíme vůbec na nic, jen se lekáme. lekáme se okamžiku, lekáme se toho, co na odpočívajícím nacistovi vidíme: je to zacementovaný dynamismus, dynamismus, který se zabarikádoval za cementem a čeká na vlastní výbuch. To je právě jeho záměrem, nedat se zařadit do lidské zkušenosti, a tedy, jako zde, představovat něco, co se vymyká lidské zkušenosti: být nehybný v pohybu, být zacementovaným dynamismem. a to právě lidi mate a vyvolává největší děs.
Nejen nacista, ale i svět diskontinuity jako takový budí větší hrůzu v klidu než v akci. Stroje v tovární hale v den, kdy se nepracuje – to je jako spiknutí : vzduch je prázdnější než jindy, šedá táhla strojů se v něm tyčí jako zlá znamení z ocele, znamení, která jako by měla v nejbližším okamžiku vydat rozkaz napadnout člověka, jemuž musí sloužit.
Diskusní téma: Dějiny šílenství
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.