Hello! Crazy discounts, hurry up!
We are Drop Dead Studio and our goal is to help companies achieve impressive sales results through automated marketing.
I. [b]We sell fresh databases for GSA Search Engine Ranker.[/b]
• The databases are updated monthly through 24/7 parsing and by connecting purchased databases from other sources.
• You have the option to purchase a one-time fresh database or pay for a lifetime subscription for updates.
[i][b]ATTENTION![/b][/i] 40% discount only until 04/10/2024!
When applying, please indicate the promotional code [i][b]DD40%[/b][/i] in telegram: [i][b]@DropDeadStudio[/b]![/i]
II. [b]We sell fresh databases for XRumer 19.0.18 — 23.0.3 StrongAI.[/b]
• The databases are also updated monthly through 24/7 parsing and by connecting purchased databases from other sources.
• You have the option to purchase a one-time fresh database or subscribe for lifetime updates.
[i][b]ATTENTION![/b][/i] 40% discount only until 04/10/2024!
When applying, please indicate the promotional code [i][b]DD40%[/b][/i] in telegram: [i][b]@DropDeadStudio[/b][/i]!
III. [b]We sell our own premium databases for XRumer 19.0.18 — 23.0.3 StrongAI.[/b]
• The databases are updated monthly and compiled by us through selection of all databases + including fresh ones specifically for active links, or in the case of contact forms, those links where your advertisement will be sent to the website owner.
[i][b]ATTENTION![/b][/i] 40% discount only until 04/10/2024!
When applying, please indicate the promotional code [i][b]DD40%[/b][/i] in telegram: [i][b]@DropDeadStudio[/b][/i]!
IV. [b]We are selling the remaining activation keys for GSA Search Engine Ranker.[/b]
• The activation keys are still available with us from the closed department that used this software, as we have fully transitioned to XRumer.
[i][b]ATTENTION![/b][/i] 2 keys left for sale activation key for GSA Search Engine Ranker with a 50% discount! Write to us in telegram: [i][b]@DropDeadStudio[/b][/i]!
V. [b]We can also help you choose and configure servers and virtual machines.[/b]
• We have 7 XRumer licenses running simultaneously 24/7, and we can also assist with setting up XRumer and Xevil.
Ikkjú Sódžun
Vrána bez úst
Uslyšev bezústou vránu
zakřičet v hluboké
temnotě noci
Zatoužil jsem
po mém ještě
nenarozeném otci
Ještě než byly stromy a kameny byl jsem nic
až budu mrtvý a nikde budu nic
všechny špatné věci které dělám rozplynou se
jako dým a zrovna tak rozplynou se i já
takže když tu není žádné konečné spočinutí
jak mohu zabloudit na cestě ?
tento obraz malovaný tuší - vítr skučící
v korunách borovic slyší to někdo ?
zrození zrození všechno se stále rodí
když o tom přemýšlím
chci zkusit znova se nenarodit
básně zatracený kecy také jedna dobrá cesta
k utrpení ale lidé to milují lidé jsou
hloupí jako koně krávy
bolest z připoutanosti k sexuální lásce je mnohem
hlubší než si mohu představit vítr konejší
moje myšlenky tato rozkoš je mým nepřetržitým
koánem neuvěřitelně šťastným
odporné oči uši nos v chladu tichý
zvonící zvon jasný krásný rozhoupán větrem
jak je zavěšen na nablýskaném ochozu
hreš jako šílenec tak dlouho až nemůžeš
nezbývá už místo pro něco jiného
noc za nocí zůstaň vzhůru celou noc
nic jiného jen tvoje vlastní noc
věř v člověka právě nyní přítomného
jen přivři oči a vnímej hloubku lásky
prší neprší
jdi zvedaje těžké deštěm nasáklé rukávy
necítím žádnou vůni nevidím jejich růžové lístky
ale oni najdou větvičky příštího jara
šoustání lichocení úspěch peníze
ležím na zádech a cucám si palec
příliš mnoho slov kolem toho
jedinou řečí je když vůbec neotevřeš ústa
bez stěn bez střechy
můj dům nezmokne neodnese jej vítr
slyšíš to když se nic nepohne
slyšíš to když se vítr prohání mezi skalami
mraky tak vysoko podívej
ani jediné slovo jim nepomohlo dostat se tam nahoru
studna kterou nikdo nevykopal naplněná vodou
nezčeřená hladina a nehmotný člověk pije
tento svět tuto věc ty a já nazýváme věděním
těchto deset slov těchto padesát čtyři let staré prsty
jsou vším
zkouším dostat se do tvé hlavy
ty si myslíš že ses narodil že umřeš jaká škoda
srpek měsíce bude v úplňku pak zmizí zcela
ale teď svítá a měsíc je jako srpek
ó zelená zelená vrba nádherně rudá květina
ale já vím že ty barvy tu nejsou
dlouhá čistá krásná cesta bolesti
a krása smrti bez bolesti
nebudeš tu ani aby sis přečetl tato slova
jaká hloupost chtít je vyslovit
nikdo neřekl květinám aby rozkvetly nikdo
poručíš jim odejít až jaro skončí ?
neviděl jsem na své cestě jedinou věc
ale dýchal jsema cokoliv jsem dýchal byl čas
moje šedá kočka vyskočila právě když jsem zvedl lžíci
narodili jsme se zemřeme
ten kamenný Buddha si zaslouží bejt posranej od ptáků
mávám svými hubenými pažemi jako vysoká květina ve větru
to není tím že jsme sami nebo nejsme sami
čí hlas chceš můj ? tvůj ?
nezemřu neodejdu vždy tu budu
neptej se mě neřeknu
ty ubožáku myslíš si že smrt je skutečná
všechno samosebou
jenom laskavý smrtelně vážně upřímný člověk
ti může ukázat cestu tady v jiné světě
jsem v něm všude
jaký to zázrak stromy jezera mraky dokonce i prach
rád bych ti něco dal
ale co by ti to pomohlo ?
melouny lilky rýže řeky obloha
nabídnuti je v tento sváteční den
Ikkjú toto tělo není tvoje říkám si
kdekoli jsem jsem zde
moje mysl nemůže odpovědět když zavoláš
kdyby mohla ukradl bych z tebe tvůj život
ano věci existují tak jako ozvěna když zakřičíš
na úpatí obrovské hory
slyš tu krutou ne - odpověď dokud krev neteče
bij hlavou o zeď
v čistém srdci radost a bolest jsou si rovny
žádná hora měsíc nezakryje
tato loďka je a není
když se potopí oboje zmizí
taková ostuda
to co dělám s tím co říkám se nikdy neshoduje
ty můžeš být kýmkoli jen sám sebou
proto jsi tím druhým kterého miluješ
ne dřevěná chatrč s travnatou střechou v kopcích
ale tohle město kde žiji tito lidé jsou nemožní
...
zrcadlo zrcadlí zrcadlo
nikde jinde
na sytě zeleném listu lilie rosa
její barva není její vlastní
mysl je tímto stromem tamtou trávou
bez myšlenky nebo pocitu oba zmizí
manželka dcery kamarádi to je pro tebe satori
je to omyl za omylem
...
před narozením po narození
to je tam kde jsi právě teď
pokouším se být dobrým člověkem ale jediné
co z toho plyne je že se cítím ještě víc vinnen
ani dva ani jeden
na tuši namalovaném obraze je cítit chlad
nemalovaného vánku
miluji svůj hněv svoji zuřivou lásku
je zvláštní jak krásné věci říkáme o mrtvých
tento cihlový dům ve kterém žiji je skutečná obloha
a právě tak k nezaplacení
...
ty já když o tom přemýšlím skutečně přemýšlím
jsou jedno
padni na svá pitomá kolena modli se
proč ? zítra je včera
žadné starosti prosím prosím kolikrát to musím říct
tady neexistuje žádná možnost nebýt tím kým jsi a kde
všechny kóany tě pouze vedou dál
ale ne rozkošná kočička mladých holčiček jdu dolů dál
...
žízníš sníš o vodě je ti chladno chceš oheň
já ne já chci pevná teplá ňadra a vlhkost ženy
svého špačka Sonrin jsem našel mrtvého jednoho rána
a pochoval jsem jej tak něžně jako bych pochovával svou
vlastní dceru
ty nemůžeš otrháním lístků třešňových květů změnit je
v plody jen jaro to umí
mraky nekonečné mraky šplhají někam do neznáma
nechtěj nic od slov na stránce
pokračuj v psaní těchto hlubokých otázek spi dál
až se probudíš dokonce i ty zmizíš
někdy všechno co jsem je temná prázdnota
takže ani rukávy své vlastní róby nemůžu dovnitř chovat
říjnový vítr se žene světem
na poli mokrá tráva se klaní sobě i moři
jsem živ! dobře? neříkáme to ?
nevidíme kosti jdeme dál
náhrobní kameny roztály na hromady kamenných knoflíků
použij je na rozdrcení lístků čaje
osamělý měsíc nebe bez mraků klopýtáme nocí
dlouhý život
divoké borovice jej také chtějí
nenávidím jej vím že to není ničím jiným než mnou
vysaj tu sladkou šťavnatou slívu světa
proč je to všechno tak krásné tenhle falešný sen
toto bláznovství proč ?
nikdo přede mnou a nikdo po mě
nenapíše jej
nikdo neví hovno nikde nikdo nežije
buď zdráv prachu !
mnoho cest vede nahoru na úpatí
ale jen jeden měsíc osvětluje vrchol
...
je to logické : když nejdeš nikam
žádná cesta není ta pravá
déšť kroupy sních led
mám rád pozorovat řeku
jehlice borovic na palce hluboko objímají zemi
nikdo tu nebydlí
pohřeb mého přítele dnešního rána
a moje srdce zraňuje tak lehce
kouř stoupá dnešní nocí jako myšlenka o něm
panenku mohli dát do urny
ale to byl popel
mého otce
nic nevědět nic nevím nikdo nic neví můžeš se
na mě podívat a nic nevědět vědět
ledové květy na oknech vířící sníh měsíc uvázán mezi
černé květy mysl je voda obtékající to kde právě je
tekoucí kolem čeho čeho
nikdy to není stejné
ó večerní vítr žene kouř náš kouř
k obloze
...
zírej na to dokud ti oči nevypadnou
tento stůl tato stěna tato neskutečná stránka
Josó zavěšuje dřevěné naběračky zbytečné milodary v chrámu
můj styl je slaměný plášť do deště procházky podél řek
a jezer
deset zbytečných rušných dní spravováním tohoto kláštera
jaká otrava vyhledej mě jestli chceš ve výčepu
v bordelu na rybím trhu
příroda zabíjí nebudu ji opěvovat
zadržuji dech a naslouchám mrtvým zpívajícím pod zemí
žiji v chatrči na samém konci uličky s bordely
já podzim svíčka
píseň o lásce bez vášně nevlídná jako noc jež trvá
můj život je nesmyslný a teď tato ostudná purpurová róba
mluv o rodině zákonech ideálech nemohu vystát své mlčení
bez požitku a nevědomosti nic z toho neplatí
...
celonoční bdění v rybářské chatrči pití mluvení
jeho žena mě nenávidí tluče lžící do konvice
sekám byliny krev stéká z mé ruky na špalek
žádné jídlo popichje mě můj učitel s úsměvem
prohrabujíc vychladlý popel s očima pevně zavřenýma
jiný žák pláče do jisker
...
některý dům má svoji vlastní pěšinu temnotou
a jinde zarůstá srdce mechem
...
můj umírající učitel se nemohl sám utřít tak jako vy
žáci kteří používáte bambusu utíral jsem jeho milostivý
zadek holýma rukama
...
deset blbých let jsem chtěl aby to všechno bylo jinak
nepříčetný pyšný stále si ten pocit umím vybavit
...
jednoho léta půlnoc v malém člunu na jezeře Biwa
krrrááááá
otče když jsem byl kluk opustil jsi nás teď ti
odpouštím
...
ostří meče jsou život a smrt
nikdo neví které je které
...
dokonce i v pochvě tě můj meč vidí
...
nevlastním jehlu ale schovávám si kaligrafie
ve zvláštní krabičce kterou mi daroval můj umírající přítel
...
v blyštící se pochvě dřevěný meč
nemůže zabít ale ani ti nepomůže žít
...
náhle mě přepad lžal
tak jsem si olékl otcův starý roztržený plášť do deště
...
klikatá čára ohně se žene bílým papírem mého diplomu
proč uvazovat osla
...
když mi bylo 47 let všichni ke mně začali chodit
tak jsem odešel navždy
...
její ústa si hrála s mým údem
tak jako si mrak hraje s oblohou
...
jsem tady nahoře v kopcích a trápím sám sebe
ale přijdu si dolů pro tebe
...
vím že jeden z vás zachránil můj satori diplom
kousek po kousku jej slepil teď se dívej jak jej spálím
jednou provždy
...
tato duše pochodeň kterou držím osvětluje oblohu
představ si ty noci mrzne bez pohnutí zíráš na řeku
...
můj přítel mnich má půvabný zvyk
plete sandály a pak je tajně zanechává podél cest
...
podívej se nahoru nebe podívej se se kolem sebe země
růžové maso bílé kosti rozdrceny
mezi obojím skutečné já přežije
...
mám rád bambus jak vypadá
a také proto že člověk z něj vyřezává flétny
...
Ikkjú blízek smrti vrátí ti tvůj plašť
rozetni jej vejpůl stále je tvůj
...
kde jsi cokoliv děláš
uslyšíš-li ránu bambusovou holí pamatuj že bambus
nepamatuje nic
...
aby mohl růst bambus potřebuje koňské hovno
a ten také touží pláče do větru
noc květy slív rozprostřeny pod větví
mezi jejími stehny narcis se otáčí cítíš to ?
...
bláznivý zvrhlík potácející se mezi bordelem a výčepem
tento bývalý Mistr maluje jih sever východ západ
svým pyjem
...
dělají to na ulici za bílého dne jako koně a krávy
je pozdě měsíc zapadá na západ od Chang-an
všichni staří mistři chtějí peníze a slávu
udeř jako peříčko ale kdy
...
šoustají v klášteře lákají žáky na ,, záhadné satori ,,
jenom já učím tak jako čtvero ročních období
...
chorý Zen z těch tří slavných ty víš koho myslím
já můžu změnit tvůj život jediným pohledem
...
používají holí výkřiků a dalších laciných triků taková faleš
ale Ikkjú dosáhne všude tak jako paprsky slunce
...
květiny mlčí ticho je mlčící mysl
je mlčící květina mlčící květina světa se rozvila
...
šest let o hladu sedí jako tajemství v koutě
je ho méně a méně skoro nic jen jeho kosti zbyly
...
lidské prsty otáčejí květinu vystavenu na obdiv
úsměv sotva znatelný
...
žáby na dně studny tak jako ty idiote
válejí se v bahně směšné tak moc dobře je jim
...
něco v nás chce vždycky vykřiknout
ten někdo koho milujeme ví že ona slyší
...
tento zbytečný umírající kóan tělo zpívá svou rozkoší
plevel ještě není všude vytrhán
...
teď posedlý hladový po tom
vrány víří vzduchem prach se nezvedá
...
nic jen tyhle zimní vrány
černě se lesknoucí na slunci
...
poslouchej čí obličej to je ten kus slonoviny
sluncem ozářený trylkující smějící se
...
pauza mezi každým neposedným zakrákáním vrány
Ikkjú Ikkjú Ikkjú
...
v mém hrnci s rozbitým dnem vaří rýže
je to vším ale nemůže To ochutnat
...
klidná mysl není náhoda šest let bez pohnutí hledíc
na tichou stěnu dokud Ty tvého obličeje
neroztaje jako svíčka
...
nečekej až muž stojící ve sněhu si usekne ruku
pomoz mu hned teď
...
někteří mniši žijí v jeskyních stavějí si chatrče
na horách
...
právě teď mraky letí přes zářící měsíc mého srdce
...
jsme ztraceni narozeni do klamu vězíme v něm hlouběji
než jaká koliv mysl kdyby jsi mohl uniknout osvícení
dozrál bys jako hruška sám od sebe
...
tři stopy dlouhá sekera opřena o popravčí špalek
rozetne hluboce pociťovaný duben
...
neuvěřitelně smutné jak její čepel zrcadlí roky
jak se smutek rozpíná do dáli tak jako kopce a řeky
...
ohnivost je věděním a to nejsem ani opilý z vína
ponoř se do ohnivé reality je jen nekonečná bolest
...
jeden bílý sníh
horské hřbety ostré jako břitvy mi rozřezávají břicho
...
musím se přiznat že moje vášeň nikdy nekončí
oheň je mistr mladá tráva se objeví každé jaro
...
neváhej a vyspi se s někým v tom je moudrost
jen sedět a přeříkavat sútry - taková hloupost
...
zabloudily jsme až tam kde nás mysl nemůže najít
tam jsme úplně ztraceni
...
Lin-či zařval KACU ! - v tom okamžiku daroval život
a smrt KACU !
oči všude zářící zářící oči Slunce Měsíc KACU ! KACU !
...
milovaný Wei- šan se chtěl navrátit jako kráva
pasoucí se v hlubokém údolí
cožpak jej nevidíš přežvykujícího květiny bezcílně
se potulujícího pod hvězdami za větrné noci
...
život je jako šplhání na hory kde místo stromů rostou
meče dnem a nocí stále tě něco bodá
...
žijeme v kleci plné světla neuvěřitelné kleci
zvěř zvěř bez konce
...
jsem nemocen nemohu myslet na nic jiného než na lásku
a šoustání píseň lásky mumlá v mých slabinách poslouchej
můj vlas je bílý divoká tráva na mé louce neposečena
...
chrysantény vykovány ze surového železa
mrak zmizel tak jako můj otec
...
přesycen vším jakkoliv je to pojmenováno otráven názvy
každý můj pór zasvětím tomu co zde právě je
...
čichal bych k tobě ochutnával bych tě
potom bych do nekonečna líbal tvoje druhá ústa
kdybych jen mohl bez ohledu na můj bílý už vlas
...
přívrženci Lin- čiho neví co to je Zen já Slepý Osel
to vím můj jazyk a něžné prsty tlustý tvrdý pyj
jedna podzimní noc je tisíc století
...
nikdo se nestará o mé hladovění a žíznění
rozdrť ledový příkrov z jedné noci jenž je usazen
na květu švestky
bez peněz ve snu švestky na dosah ruky
pět tisíc mincí v řadě ve snu o moci
...
,,uvnitř,, kóanu jasná mysl
rozetíná Velikou temnotu
...
uprostřed zimy píši básně opíjím se číše je těžší Měsíce
šeptání celou noc ještě v šedesáti tvrdý v ní znovu
a znovu
...
Ikkjú zpívá celou den chlastá tak skvělý cele tady
postavil most který nikdo nepoužívá 10 000 mil dlouhý
...
skoro jsem se sešílel seděl po mnoho dní studoval
nyní jedním je pro mne západ slunce písně rybářů déšť
mraky řeka noc za nocí
...
deset let radostí v bordelu nyní jsem sám v horách
borovice jsou my vězením vítr drásá moji kůži
...
jsem jako vítr který se z hor vlévá do města
cokoliv dělám je více než co bylo kdy uděláno
...
zakrákání vrány bylo dobré ale noc s prostitutkou
mi odhalila cestu k vědění mnohem hlubšímu než to
co mi řekl ten pták
...
laciný čaj řídká ovesná kaše bledé lístky když zima
začíná - tato ošumělá róba je příjemná v prvním ranním
mrazíku
...
se Zenem je konec vbodni svoji mysl do větvičky broskvoně
pij saké zpívej až do úplného ochraptění pak slova
jdou sama od sebe
...
štetec tuš máchni před sebe jako slepec který zná
každý krok v temnotě
...
osuš štětiny znovu namoč maluj slepě až zmizíš
...
podívej se na třešňový strom kde skrývá svůj květ
jaro to umí
...
ve válce není čas se učit Zen
lépe je nosit s sebou klacek a bít útočníky
...
kdo přinesl tyhle ryby poskakující na pánvi nikdy
nepřestanu myslet na ženy - bílé vlasy rozkoš zpívá
v mém těle plevel je všude
...
hubené nohy toulám se bez přátel ne já ale pouliční
lampy se kývají jak jdou za mými písněmi
peníze jsou mocné jaro kukačka pláče krev v mých
žilách
...
sleduji moji čtyřletou dcerku jak tančí
nemohu se zbavit závislosti na ní
...
znamená to pro mne hladové ráno když ji nemohu vidět
více a více ji miluji a piji více vína
...
spálil jsem všechny posvátné stránky které jsem s sebou
nosil ale verše plápolají v mém srdci
...
moudří nevědí vůbec nic
dobrá snad jednu píseň
...
prázdné břicho žádné víno mrzne
melodie - andělsky zářící plášť potřísní průzračný vzduch
...
sám s ledovým měsícem bez vášně
tyto stromy tahle hora nic jiného
...
nikdo nerozumí mému ne ne Zenu Zenu
není porozumění ani v tamto třesoucím se pochmurném
výkřiku vrány
...
když prorazíš jednu slepou uličku je tu další
nech sladký plod laj - čí sklouznout po jazyku dolů
...
krásné ženy vášnivá vagina plná lásky
přestal jsem zkoušet uhasit oheň mého těla
...
jestliže neporušuješ zákony jsi osel ne člověk
ženy nás počaly vášeň přichází a odchází až do smrti
...
rád beru svou novou dívku Mori na jarní piknik
rád pozorujijejí jemnou svobodnou tvář z níž vyzařuje
vlhkost sexuálního žáru
...
tvé jméno Mori znamená les tak jako nekonečně svěží
zelené dálky tvé slepoty
...
jaká je moje ruka jako Mori ?
je to její svoboda to co miluji když jsem nemocen
...
udělá ho tvrdým prsty rty toulají se všude
přinesou radost pro mé následovníky
...
jsem celý pokud tě slyším zpívat
když přestaneš je jen prázdnota
...
žena je osvícení když si s ní a červená nit obou
vašich slastí plápolá uvnitř vás a ty to vidíš
...
vzpomínám na jedno tiché odpoledne vylovila můj pyj
sklonila se hrála si s ním svými ústy aspoň hodinu
...
pro nás není rozdílu mezi čtením jedením zpíváním
šoustáním nerozlišuji jedno od druhého
jednou když vařila klekl jsem si a dal jsem hlavu mezi
její stehna pod sukní jsem ji líbal a lízal až byla
hotová
dnem i nocí si s ním mohla hrát - skoro kdekoliv
dotýkajíc se ho z hlubin svého nitra
...
noci v tobě pohybujíc se sem a tam
čichat vůni tvých stehen to je vším
...
myslím na tvoji smrt myslím na tvůj dotek
moje hlava tiše v tvém klíně
...
byl jsem jako starý bezlistý strom než jsme se potkali
zelené pupeny vyrašily a rozkvetly
teď když tě mám nikdy nezapomenu jak mnoho ti dlužím
...
květ švestky těsně nad zemí její černý klín se otevře
zvlhlý rosou její vášně vlhký rozkoší mého jazyka
...
bělovlasý mnich ve svých osmdesáti Ikkjú
pořád zpívá nahlas celou noc každou noc nahlas sobě obloze mrakům
protože ona dala sebe dobrovolně
své ruce svá ústa svá ňadra svá dlouhá vlhká stehna
...
někteří zemřou meditujíce jiní ve stoje ale on udělal
obojí ne černá ne bílá
ten statý blázen P'o-K'o
jako pták v dáli sotva slyšitelný
...
Š'u-T'ang ze sebe sebe strhl róbu jako rozbitý střevíc
...
Zen nemá středu mraky uhrabávají měsíc
nějaký hlas drápe mé srdce
...
kóan dnešního rána je básní zveřera nahrnou se lidé
do těchto hor
žiji Zen problém ignorujíc ubohé ptáky
prosící o jídlo
...
jenom jeden kóan má smysl
ty
...
skládat básně je směšné piš je ciť se důležitým
důstojný pohled v zrcadle věř sobě teď
...
sútry básně zastrčím pod róbu spálím je všechny
ale ne slova vepsaná do mého srdce
...
tóny flétny přináší bohy démony jen tato hudba
to dokáže
největší osel člověk nemá na světě jediného přítele
hudba je jeho samotou
...
prošel jsem branou smrti
vrátil se odešel a jsem zde
ostrý vítr teplý déšť svítá blednoucí měsíc
...
stojíš ve mně nahá nekonečná láska
svítá ranní zvon přetrhává snění mého srdce
...
knihy kóany meditace v sedě tomu chybí srdce
ale ne písním rybářů
déšť bubnuje na řeku zpívám mimo to vše
...
kdo učí pravdu? dobrý špatný nesprávná cesta
...
Bláznivý mrak ví jak chutná jeho vlastní hovno
dlouhé milostné dopisy krátké vášnivé básně
...
tento hladový mnich přeříkávající ve světle lucerny
je Buddha a on stále ještě myslí na tebe
...
motýl se třepotá kolem jejího obličeje
jak dlouho bude spát
...
těžko uchopitelné bez opory posunující se bod
na modré obloze pochop
...
kdokoliv může vstoupit do Buddhova světa
tak málo jich může vkročit do světa Ďáblova
...
ptám se odpověz já neodpovím a ty také ne
ó Pane Bodhidharmo co je v tvém nepoznaném srdci
...
a co JE TO srdce
vánek v korunách borovic hlas v zapomenutém obraze
...
tahle kráva tě přišla učit: to co děláš je to kde jsi
kde právě jsi je to co právě děláš: nikdo neví jaký
mnich jsem byl
...
dost Zenu napiš jedinou skvělou řádku
jako jehla propichující hnisavé místo na tvém rameni
...
jedné noci ve vymrzlé hale ve vlající róbě halucinoval
jsem o látce tkané zlatou nití visela ve vzduchu
nepotřebná
...
tyhle staré kóany jsou jen cesta jak zastírat mravnost
ta úžasná mladá děvka nosí hedvábný šat jenž lecos poodkrývá
...
Blaznivý Mrak má rád svou vlastní mysl
její touhu po písních flétny za deštivých nocí
pití šeptání po boku své ženy
...
dívka naslouchající básníku jenž chrlí básně
si nemyslí nic ale on na to jak moc by ji chtěl
zatímco poslouchá a opírá se o bránu
...
je mi osmdesát stále živ každé noci koukám na oblohu
čas od času lusknu prsty je-li tu ještě naděje na lásku
...
při koupeli drhla svoji tvář a tělo
a já jsem vystříkl vodu těšíc se z jejího těla
...
stovky vrcholů hor ale jen jeden osamělý strom
znějící odnikud javorové háje jichž se dotýkají
jejich hvězdy stojící nad zátokou
...
nikdo neví že já jsem bouře já jsem svítání
v horách soumrak nad městem
...
básně by měly vyjít z holé země
noc za nocí se snáší na potemnělou krajinu
...
Rinzai to udělal aniž by si dělal starosti
ne mraky vítr obloha srdce které prostě jen zpívá
...
jez vítr jez vodu nikdo neumí říct jak
znám muže který stál dvacet let na mostu Godžo
...
stoupni si na špičky na špičce jehly
jako zrníčko písku blyštící se na slunci
...
mé jméno Íkkjú je odporné ještě není prachem
mělo by být smeteno a bude
...
nikdo nechápe proč děláme to co děláme
tahle číše saké tomu rozumí
...
věk osmdesát slábnu
vyseru se a obětuji to Buddhovi
...
i kdyby sám Buddha poklekl u mého smrtelného lože
neměl by větší ceny než hovno
...
já ostatní dobro zlo ztrácej svůj život ve sporech
jsi šťasten skutečně jsi šťasten
...
zapomeň co mistři psali pravda je jako skalpel
každá okamžitá meditace tady já a ty
existující v přítomnosti
...
žádní mistři jen ty mistr jsi ty
skvělé ne?
...
lidé jsou jako krávy koně šoustání básnění
podívej se na svou dlaň čti si v ní
ani Rinzaiovi žáci neví
kolik obyčejných lidí ví ale neví že ví
když jdou do práce a povídají si sami se sebou
stále se starám o to jak vypadám moje bílé vlasy
stáří chce šoustat ale já budu zpívat bez ohledu na to
jak věci jdou
déšť kape z okraje střechy samota zní také tak
...
červená nit vášně je nekonečná
tak jako země vždy pode mnou
tenhle osel klopýtá přes kameny vráží do zdí padá do děr
není slov pro smutek nebo radost není slov pro jeho
zdrcené srdce
odhoď vše od všeho stůj zde chodidla tvých nohou
na zemi tvůj mozek v černém nic mezi tím
procitl jsem ze sna o smrti do dne úžasu
smrt tráva smrt rýže smrt smrt spím nebo bdím
beze slov sedím sám noc v mé chatči zavřené ruce
MOJE smrt? stejně kdo to byl vždy tam kde byl
nikdy se to nedozvím ani jednou neviděl sebe oční
bulva pravila
převzato:CAD PRESS
přeložila: Zdeňka Černegová
Diskusní téma: Ikkjú Sódžun: Vrána bez úst
Gargantuan discounts, fall heir to your website up and tournament at a depraved quotation!
BryanTudge | 06.04.2024